Fibrinogen (koagulační faktor I) je glykoprotein syntetizovaný v játrech. Fibrinogen se rovněž nachází v α granulích trombocytů.
Molekula fibrinogenu je rozkládána trombinem na monomery, které následně agregují a vytvářejí fibrin. Ten je stabilizován faktorem XIII. Při stabilizaci fibrinu vznikají D-dimery, degradační produkty specifické pro fibrin.
Fibrinogen je současně proteinem akutní fáze, jeho koncentrace odráží poměr mezi produkcí (stimulovanou primární nemocí) a konzumpcí. Koncentrace fibrinogenu může být vysoká (produkce předstihla konzumpci), normální (produkce je vyrovnávaná konzumpcí), nebo nízká (konzumpce převýšila produkci).
Vzorek: citrátová plazma
Princip (Claussova metoda): Srážecí proces přímo úměrný aktivitě fibrinogenu pod vlivem excesivního množství trombinu.
Měření času nezbytného k vytvoření koagula (při 37°). Stanovení koncentrace fibrinogenu je funkční metodou. Provádí se ze zředěné plazmy, aby se snížila, resp. eliminovala interference látek jako heparin, nebo FDP.
Referenční rozmezí
Ca 1,2 – 2,9 g/l
Fe 1,0 – 3,0 g/l
Interpretace
Zvýšení (hyperfibrinogenemie)
- zánět – v důsledku zvýšené syntézy jako odpověď na zvýšenou koncentraci prozánětlivých cytokinů (IL-1, IL-6)
Snížení (hypofibrinogenemie)
- hepatopatie (snížená syntéza)
- DIC (konzumpce)
- fibrinolýza (degradace)