Von Willbrandův faktor je multimerní glykoprotein produkovaný endoteliálními buňkami a megakaryocyty, skladovaný v α granulích trombocytů a v specializovaných organelách endoteliálních buněk zvaných Weibel-Paladeho tělíska. V krvi cirkuluje navázaný na faktor VIII.
Jeho role v primární hemostáze spočívá v mediaci agregace trombocytů a jejich adheze k subendoteliálním buňkám. Multimerní struktura vWF je pro tuto funkci zcela zásadní, nakolik molekuly s vyšší molární hmotností jsou při tvorbě primárního trombu daleko efektivnější.
vWF se uplatňuje při:
- Adhezi trombocytů k subendoteliu. Působí jako „lepidlo“ mezi kolagenovými vlákny subendotelia a trombocytárním receptorem GP Ib-IX-V.
- Rozprostření destiček tím, že se vWF po adhezi naváže na integrinový receptor na povrchu trombocytů GPIIb/IIIa a na bílkoviny subendoteliální matrix, umožňuje v místě cévního defektu postupné rozšíření trombocytů.
- Agregaci destiček – vWF se chová jako můstek mezi GPIIb/IIIa na přilehlých trombocytech. U afbrinogenemických pacientů (pacienti s výrazným deficitem/absencí fibrinogenu) je vWF schopen nahradit funkci fibrinogenu.
- Stabilizaci destičkového trombu – vWF přispívá ke stabilizaci primárního trombu prostřednictvím inkorporace fibrinu.
- Transportu faktoru VIII – faktor VIII cirkuluje ve vazbě s vWF, který jej chrání před degradací a současně zajišťuje transport do místa cévního poranění. Trombin rozrušuje vazbu mezi vWF a faktorem VIII, čímž umožňuje faktoru VIII zúčastnit se sekundární hemostáze, která se odehrává na povrchu trombocytu.
Vzorek: citrátová plazma (kvantitativní a kvalitativní test), stěr z bukální sliznice (genetický test)
Princip:
Kvantitativní stanovení
Nejběžněji používanou metodou pro stanovení koncentrace vWF v plazmě je ELISA. Faktor naměřený tímto způsobem se označuje jako von Willebrandův faktor antigen (vWF:Ag). Naměřené množství vWF v plasmě pacienta je vyjádřeno v procentech a srovnává se s druhově specifickým standardem s hodnotou vWF:Ag 100 %. Psy s hodnotami plasmatického vWF:Ag <50 % nesou riziko klinických projevů vWD. Nejzávažnější postižení je pozorováno u psů s poklesem plasmatického vWF:Ag pod 15 %.
Referenční rozmezí
Ca 70 – 180 vWF:Ag
Kvalitativní stanovení
Test hodnotící multimerní strukturu vWF. Jednotlivé multimery tvořící strukturu vWF jsou vizualizované na gelu. Multimerová analýza je důležitá pro rozlíšení typů von Willebrandovy choroby, zejména typu II, u kterého vWF:Ag může být normální a abnormalita se projeví poklesem v množství vysokomolekulárních multimerů.
Funkční testy
Funkční aktivita vWF se měří in vivo za použití testu krvácení z bukální sliznice (BMBT) a in vitro za použití různých metod. Nejběžnější funkční testy využívají agregaci trombocytů, za pomoci agonistů ristocetinu a botrocetinu. Agregace indukovaná těmito agonisty je závislá na vWF, proto abnormální agregace trombocytů indikuje deficienci, resp. abnormalitu vWF, nebo trombocytárních receptorů (glykoproteiny Ib-IX a IIb/IIa), které vážou vWF. Tyto testy jsou prováděny pouze ve specializovaných laboratořích zaměřených na testování vWF.
Genetické testy
Genetické testování se doporučuje pouze pro identifikaci jedinců přenášejících genetické poruchy vWF. PCR analýza není spolehlivou metodou pro predikci krvácení. K tomu je nutné kvantifikovat vWF:Ag a stanovit typ vWD.